Publikované: 06.01.2026   Kategorie článku: Novinky

Bezpečnostní asistenty dnes patří k hlavním argumentům, proč si lidé kupují nové auto. Právě proto vzbudila v květnu 2021 pozornost hromadná žaloba podaná v USA na Subaru kvůli systému EyeSight. Žalobci tvrdili, že některé funkce v praxi selhávají zrovna ve chvílích, kdy by měly pomoci – a že výrobce zákazníky nedostatečně upozornil na možné limity či závady.

Co bylo předmětem sporu

Žaloba mířila na údajné problémy tří prvků EyeSight: předkolizního brzdění, automatického brzdění při couvání a udržování v jízdním pruhu. Podle podání se systémy měly občas „nechytit“ v kritické situaci, zejména u předkolizního brzdění. Argumentace žalobců zněla jasně: pokud se elektronika chová nepředvídatelně, nejde jen o komfort, ale o bezpečnost.

Do sporu spadaly vybrané ročníky několika modelů Subaru – od Legacy a Outbacku přes Imprezu a Crosstrek až po Forester, Ascent, WRX a sportovní BRZ. Jinými slovy: netýkalo se to jedné okrajové verze, ale širokého průřezu nabídky.

Vyrovnání po čtyřech letech, Subaru vinu neuznává

Po zhruba čtyřech letech se strany dohodly na vyrovnání. Důležitý detail: Subaru zároveň dál tvrdí, že na vozech neexistuje systémová vada. V praxi jde tedy o kompromis, který má ukončit spor bez přiznání odpovědnosti – a také bez výrazné kompenzace pro běžné majitele.

Prodloužená záruka, ale s výraznými „ale“

První částí dohody je prodloužená záruka na komponenty spojené s EyeSight. Na papíře to zní dobře, jenže realita je střízlivější: dealer má hradit pouze 75 % nákladů na opravu a jen po dobu 48 měsíců nebo do nájezdu 77 248 km (48 000 mil) od uvedení vozu do provozu. Zbytek tedy často zůstane na majiteli.

Ještě tvrdší dopad to má na auta, která už tento limit překročila. Tam se prodloužení záruky váže na datum oznámení vyrovnání a přidává jen krátké období navíc – přičemž uvedené oznámení už v době uzavření dohody fakticky „běželo“ a pro část řidičů tak může být přínos minimální.

Proplacení výdajů: pouze v úzkém okně

Druhá část vyrovnání počítá s proplácením výdajů za takzvané „kryté opravy“. Opět však platí stejné časové a kilometrové omezení: 48 měsíců nebo 77 248 km (48 000 mil) od uvedení do provozu. Jinými slovy: kdo problém řešil později, může mít smůlu.

Za „krytou opravu“ se považuje oprava nebo výměna dílů a práce spojené s prokázanou poruchou předkolizního brzdění, automatického brzdění při couvání nebo udržování v pruhu, pokud byla způsobena selháním kamerové jednotky EyeSight a/nebo zadních sonarových senzorů.

Žalobci dostanou 100 000 Kč (5 000 $) na osobu

Zatímco u podobných sporů veřejnost často očekává výrazné odškodnění, zde přichází překvapení: hlavní žalobci mají po uzavření celé věci získat jen 100 000 Kč (5 000 $) na osobu. V kontextu čtyřletého sporu a významu bezpečnostních systémů je to částka, která bude řadě lidí připadat spíš symbolická.

Celé vyrovnání tak působí jako připomínka, že „asistenční“ neznamená „neomylné“ – a že u hromadných žalob nemusí být největší výhrou finanční kompenzace. Pro majitele Subaru v praxi zůstává klíčové jediné: hlídat si podmínky, termíny a nájezd, protože právě na nich se rozhoduje, zda z dohody získají cokoli podstatného.

Zdroj: autoblog.com

Autor: Tomáš Rohlena

Podobné články dle tagu: bezpečnostní asistenty, eyesight, hromadná žaloba, kompenzace, předkolizní brzdění, subaru, udržování v pruhu, vyrovnání, záruka

Přidat komentář

Jméno a příjmení:

E-mail:

Váš komentář: