Daihatsu se zaměřovalo převážně na zákazníky, kteří potřebovali levné, spolehlivé auto, které je dokáže dovézt z bodu A do bodu B bez stresu a s působivou spotřebou paliva. Daihatsu byla velká automobilka a sdílela několik dílů nebo modelů buď s Toyotou, nebo Subaru. Řada Cuore (italsky srdce) byla založena v roce 1980 a v roce 2007 dosáhla již své sedmé generace.
Z hlediska designu je těžké pochopit, proč se tak dobrému vozu dostalo tak špatného zacházení od konstrukčního oddělení. I když vypadal lépe než jeho předchůdce, na vkus Evropana vypadal průměrně. Nárazník byl vysoký a drobné výřezy na horní a spodní straně pro mřížku nepůsobily tak dobrým dojmem. S krátkou přední stranou a vysokým postojem vypadal blíže k vozidlu kei-car než k evropskému supermini. Navzdory své krátké délce měl Cuore čtyři dveře. V zadní části, vedle dveří zavazadlového prostoru, Daihatsu nainstalovalo vertikální zadní světla, která mají být chráněna na parkovišti.
Interiér byl jednoduchý, s šedou palubní deskou odshora dolů a zleva doprava. Na středové konzole ve spodní části byly tři otočné knoflíky pro jednotku HVAC. Stereo-CD s AM/FM obsadilo horní stranu středového zásobníku. I přes inteligentní uspořádání působily použité materiály levně, ale spolehlivě.
Díky vysoké poloze sedadel nabízel Cuore dobrý prostor pro nohy i cestujícím na zadních sedadlech. Byl to trik s lavicí, která se mohla posouvat dopředu a dozadu, aby se zlepšil prostor pro kolena vzadu nebo aby se zvětšil zavazadlový prostor.
Daihatsu nabízelo pro Cuore pouze jeden motor. Jednalo se o tříválcovou jednotku. Bylo to dobré pro 150 km/h (93 mph).
14. 7. 2008 ... Po stránce designu si tak rozuměla s jiným trpaslíkem, Daihatsu Cuore. Druhá generace sází na oblé hrany a buclatější výraz. Příď Picanta ...
