Publikované: 14.11.2023   Kategorie článku: Sport, Zajímavosti

Turbomotory v F1 poprvé použil Renault, kterého okamžitě následovali další výrobci – Alfa Romeo, BMW, Ford-Cosworth, Ferrari, Honda a Porsche. No a v průběhu doby rostl výkon těchto jednotek až do skutečného šílenství.

Nejvýkonnějším motorem historie Formule 1 byl BMW M12/13. Šlo o přeplňovaný 1,5litrový čtyřválec vybavený turbodmychadlem a digitálním systémem řízení Bosch. Místo výroby nových bloků motoru ale BMW využilo motory už použité, které měly najeto minimálně 100 000 kilometrů.

Cože to napadlo inženýry BMW?

Koumáci v BMW věřili, že se zařazením použitých bloků vyhnou možnému prasknutí skeletu motoru. Ještě zajímavější byl proces zpevňování těchto bloků. Kromě toho, že je vystavili chladu a dešti, na ně inženýři dokonce močili.

Zní to dost bizarně, ale inspirace přišla ze středověku. Už tehdejší kováři zjistili, že meče vystavené moči vykazují daleko větší tvrdost než ostatní. Moč má totiž dusičnanový účinek, protože obsahuje sloučeniny, které na kovovém povrchu vytvářejí tvrdé krystaly. Tento proces o staletí později znovu použili právě technici při práci na nejsilnějším motoru, který kdy F1 spatřila.

BMW M12/13 poprvé na okruhu zaburácelo v roce 1982 s Brabhamem. Motor produkoval extrémních 1 400 koní oproti dnešním ubohým 600 koníkům. Rok 1983 byl pro Brabham a BMW mimořádně úspěšný, protože se Nelson Piquet stal prvním mistrem světa ve vozu s turbodmychadlem.

Další dva roky používaly tyto motory také týmy ATS a Arrows. Nepodařilo se jim ale porážet McLaren, který poháněla výkonná pohonná jednotka od Porsche. Posléze začal motory BMW používat i Benetton. Piloti Berger a Fabi za volantem modelu Benetton B186 se stávají nejúspěšnějším jezdeckým párem. Bez legendárního motoru BMW by to nešlo. Arrows zůstával stále nekonkurenceschopný a Brabhamův radikální BT55 nesplnil původní očekávání.

Zdvojnásobený výkon motoru?

Výkon motoru BMW se mohl poměrně výrazně upravovat. Během závodu byl M12/13 omezen na zhruba 850 koní, ale v kvalifikaci mohl naplno předvést svůj potenciál. Přesný výkon bohužel není znám, protože měření byla omezena na 1 280 koní, ale všeobecně se předpokládá, že motor, jak jsme psali výše, dával výkon cca 1 400 koní. V tehdejší době neexistovala téměř žádná omezení až na maximální množství paliva, kterého bylo možné spotřebovat 195 litrů.

Pilotovi tehdy muselo stačit pouhé jedno kolo, aby zajel co nejrychlejší čas, než se z jeho motoru stala hromada plechu a železa, rozpadla se převodovka nebo explodovaly pneumatiky. Turbomotory měly tehdy skvělé parametry, ale mizernou výdrž a mizerný přenos výkonu, čímž se vyznačovaly hlavně ty od BMW. Rychlosti jsou ale ohromující. Teo Fabi dosáhl s tímto motorem v rakouském Zeltwegu v kvalifikaci průměrné rychlosti 256 km/h a Berger na italském okruhu v Monze „solidní“ maximálky 352 km/h.

Zákaz turbomotorů

Turbo mělo hrozné zpoždění. Gerhard Berger vysvětloval, že už při vjezdu do zatáčky musel pilot přidat plyn, aby turbo zabralo při výjezdu ze zatáčky. Jezdci prostě museli potlačit přirozené reakce, když přidávali plyn do zatáčky.

Na konci sezony 1988 přišel konec tohoto divokého období. Omezit výkon menší palivovou nádrží nebo snížením tlaku nepomohlo. A tak zřejmě nejsilnějším vozem Formule 1 zůstává Benetton B186.

Autor: Lukáš Svítil

Podobné články dle tagu: benetton b186, bmw, formule 1, motor, rychlost, výkon

Přidat komentář

Jméno a příjmení:

E-mail:

Váš komentář: